YORKSHIRE TERRIER
Povaha a temperament plemene
Bystrý, inteligentní trpasličí teriér. Temperamentní a vyrovnaný – tak to říká standard. Temperament a vytrvalost mají až neuvěřitelnou v porovnání s tak malým tělíčkem. Pokud zrovna jorkšír nespí nebo neodpočívá je v neustálém pohybu. Je velmi pozorný a zajímá ho veškeré dění okolo sebe. Jejich milá povaha a nezaměnitelný výraz jim pomáhá získat od Vás co si umanou a nebo Vás donutí k odpuštění za provedený ""nešvar"".
Jorkšír je společenský pes. A je nutné říci, že to umí opravdu se vší dokonalostí předvést. Jen těžko si dovolíte něco provádět bez pomoci či odborného dohledu tohoto čtyřnohého a roztomilého pomocníka. Nakonec jeho inteligentní pohled na Vás, když provádíte nějakou činnost, mluví za vše.
Jokršír potřebuje od páníčka mnoho lásky a pozornosti. Miluje společnost a potřebuje také kontakt s lidmi. Je natolik ukázněný, že když ho vezmete do restaurace či na výlet, bude se chovat velmi ukázněně, zvlášť když se stane středem pozornosti. Nepohrdne ani dlouhými procházkami a budou-li pravidelné je schopen ujít i 12 až 15 km a nakonec si doma vytáhne nějakou hračku, aby si nakonec dne pořádně vyhrál. Je velmi chytrý, někdy trochu umíněný a tvrdohlavý. Není však výjimkou, že budete mít doma psa ""teroristu"". Velmi rychle se naučí, jak na Vás a aniž byste si toho všimli, vaše role se obrátí a posloucháte svého milého jorkšíra jako hodinky a ke všemu z toho máte radost. To vše dokáže tento ""mrňous"".
Použití a uplatnění plemene
Je to velmi populární plemeno, nejen vynikající společník a kamarád, je to pes se spoustou energie a radosti. Jeho veselá povaha a nadměrná energie nachází uznání i u lidí založených na sportovním vyžití. Dlouhé procházky, tanec se psem či dokonce agility, není pro jorkšíra žádný problém. Je známo jedno pořekadlo, že jorkšír splňuje vše co je požadováno u velkých psů, jen s tím rozdílem, že je to vše umístěno v malém těle.
Maltézský psík
Maltézáček je plemeno velmi staré. Pokládá se vůbec za nejstarší evropské trpasličí plemeno, jeho původ se ztrácí v temnu času. Jeho kolébkou bylo zřejmě území kolem Středozemního moře. Existují i domněnky, že v dávné minulosti maltézáček ovlivnil svým zevnějškem dokonce i vývoj malých plemen v Tibetu, Číně a Japonsku. Jsou to však jen dohady, spolehlivé doklady chybějí. Musíme se proto spokojit s novodobým určením země původu, kterou je Itálie, a ta vypracovala standard, podle kterého se v celosvětovém měřítku nyní plemeno chová.
Zásluhu na současném nevšedním vzhledu maltézáčka majípředevším angličtí šlechtitelé, kteří vytvořili nádherného psíka s hedvábnou, lesklou a extrémně dlouhou srstí. O maltézáčkovi pocházejí konkrétnější a spolehlivější údaje až z doby blízko před začátkem našeho letopočtu. Je však více než jisté, že toto plemeno existovalo již dávno předtím. První písemné zmínky jsou z doby rozvinutého řeckého a římského písemnictví a poskytují první skutečně spolehlivé záchytné body o existenci malého, dlouhosrstého bílého psíka, který byl hýčkán ve všech kruzích řecké a římské společnosti a jemuž byla dokonce dávána jména slavných žen a populárních tanečnic.
Vývoj plemene v novější době
Dámy klasického Řecka a starého Říma vystřídaly středověké hradní paní a manželky význačných patriciů, ale i u nich si maltézáček udržel zvláštní výsadní postavení. V 15. století byly na bílého dlouhosrstého psíka skládány romance. Stejně jako kdysi ve starověku byl nezbytným znakem bohatství a společenské nadřazenosti. Maltézáčci byly ozdobou dvora španělského krále Filipa II., důležitou úlohu hrál na dvoře krále Ludvíka XIV. Také carevna Kateřina II. chovala na svém dvoře několik tuctů těchto psů. Rodina Medici věnovala v roce 1400 osm malých bílých psíků královskému dvoru v Bruselu. Do Anglie byl maltézský psík přivezen asi kolem roku 1520 za vlády Jindřicha VIII. Marie Stuartovna pokládala maltézáčka za svého nejoblíbenějšího psa. Od roku 1700 začíná zlaté období maltézských psíků, kdy se rozšířili po celé Evropě. Pro svůj okouzlující zjev nachází maltézáček obdiv v každé době. Například Verdiho korespondence nám umožňuje poznat, že Giuseppe Verdi (1813 - 1901) a jeho věrná Giuseppina Streponi velmi milovali maltézáčka Loulou. Verdi se ve své korespondenci často zmiňuje o Loulou jako o členu rodiny, který své velké přátele nikdy neopouští. Když Loulou zemřel, psal Verdi: "... já se mám dobře, ale náš Loulou, náš ubohý Loulou je mrtev, ubohé zvířátko! Můj zármutek je velký, ale Peppina je zoufalá." Význačný filmový herec Garry Cooper v posledních letech svého života velmi miloval maltézskou fenku Tinu of Yelwa, se kterou se zúčastňoval i výstav a přehlídek. Tato fenka získala titul Šampióna krásy USA. V jednom vysílání italské televize předvedl prof. Cutollo divákům krásného malého maltézáčka. Po tomto vysílání poslali diváci do televize 7 kg dopisů, v nichž vyjadřovali své upřímné nadšení pro malého bělostného psíka.
pekny havovia
(marek, 8. 6. 2008 16:36)